První startovali MTB. Moje kategorie, takže jsem se začala rozcvičovati s novým dráčkem. Foukalo dosti … 3,5m byla ideální velikost. Nadšení z nového dráčka opadlo po prvním úhybném manévru do okolního neudržovaného terénu. Njn není to Ludvíček, ale já se nevzdám. S malým dráčkem, jsem dělala průzkum okolí ještě dvakrát, mimo trávy a bodláků jsem tam objevila ostružiní a šípky ….

Díky záchraně od Šévy jsem se z obojího vymotala a znechucena se vrátila ke svým věcem, hmmm prostě jsem ztracený případ a dokážu se domluvit jen s Ludvíčkem – 8,5m. Nakonec jsem se rozhodla dát malému Apíkovi – 3,5m ještě šanci a šli jsme odstartovat jinam. V poryvech jsme docela frčeli, ale proti větru to nějak moc nejelo. Takže z rozcvičování nakonec byl výsledek, že s Apíkem to neodjedu a na Ludvíčka moc fičí. Takže jsem to vzdala bez boje, ale s vědomím že moje tělesná schránka zůstane ještě chvíli celá.

MTB odstartovali, když jsem viděla jak to s nima mlátí o zem, jak i s malýma drakama jsou hodně ve vzduchu, nebo je to chtě nechtě odváží úplně jinam než chtějí …. Nejsem srab, jen vím na co stačím …. Jeli se 4 rozjíždky na 6min. V přestávkách jsme s Alčou debatovali s účastníky a nejlepší byla hláška „už vím proč to je landkiting“ nebyl snad jediný účastník, který by neměl stopy hlíny a trávy na pozadí.

Buggynáři začínali, také bez dámské účastnice, která si při tréninku lehce otřásla mozkovým zařízením a nenastoupila do závodu.  Jak při MTB fičelo, tak buggynářům větru na chvíli ubylo, ale ne na dlouho. Jezdili jako diví, zamotávali se, někteří jedinci místy couvali, ale to mu nezabránilo vyhrát. Bylo na co koukat, tato kategorie měla mezinárodní účast a Marko si jistě vzpomněl na českou lidovou píseň Ach synku, synku. Bohužel jeho buggy nevydržela a kolečko se ulomilo.

Bylo na co koukat, užila jsem si společnost stejně nadšených lidí, po delší době větru a mnoho z nás vidělo poprvé co dokáže udělat šnůra když se chytne o blatník na buggy, naštěstí jen o blatník. Všichni přežili.

Landkitingová sezona se blíží ke konci, takže začněme hledat a oprašovat lyže a snowboardy a jiné další sněhové pojezdy a těšme se na sníh a další setkání .

V pátek již přijely skoro dvě desítky účastníků s doprovody na místo konání 10. MČR v Landkitingu. Byla jsem mezi nimi a tak vám můžu vyprávět.

Vyvětraly se kity, stavělo se co bylo potřeba, opravovaly se drobné závady, posedávalo se a povídalo. Pohodový dýchánek a očekávání dalšího dne v příjemné společnosti lidí se stejným zaujetím pro pouštění draků. Dýchánek se protáhl do brzkých ranních hodin, poznala jsem spoustu nových lidí, které jsem znala jen z vyprávění, nebo ani to ne …. Vyprávění zážitků a co, kdo, kdy, kde a jak nebralo konce. Vytápěný stan neměl chybu a dalo se příjemně klábosit.

Den D1

Od rána vládlo krásné slunečné počasí, proběhla registrace do závodu a začaly přípravy na start první rozjížďky. Vítr by velmi mírný, ale nikdo se nevzdával naděje, že to přijde. Vše bylo přichystáno, účastníci v pohotovosti ….. Pokud by se hodnotila připravenost závodníků tak by vyhrála jediná dámská účastnice na startu Alča. Několikrát byl avizován start za xx min, ale vždy těsně před udanou dobou se vítr utišil a start nebyl možný.

Ukázalo se jak moc jsou kiteři připraveni na nowind. Jezdilo se na longboardech, koloběžkách, minibuggynách, kdo udržel draka ve vzduchu si kitoval a třeba zrovna na jednokolce. Zábava volně plynula, povídalo se tady a tam, všude. Probírali se kiterské zážitky, pomlouvali se draci, hodnotili se výkony a prostě byla pohoda. Večer se blížil a stále se povídalo, popíjelo a skupinky se s přibývající tmou začínaly shlukovat pod stanem.

Den D2

Druhý den jsme se probudili opět do bezvětrného dne, takže nowind aktivity pokračovaly jen s tím rozdílem, že kolem poledne se začínalo balit a účastníci ze vzdálenějších koutů republiky pomalu odjížděli ke svým domovům. V pozdním odpoledni se začal pomalu zdvihat vítr, zůstavší  kiteři vybalovali draky a užívali si aspoň toho mála větru co se nabízel.

I když jsem se těšila na závody, tak jsem si to užila, poznala nové lidi, dozvěděla se nové informace a prostě jsem si to užila i bez větru a závodů. Takže někdy jindy, někde jinde na viděnou přátelé ….

těžko popsatelná, ale většinou viditelná kajterka …